Pohádky:

Nedávno jsem ji našla na své dávno zapomenuté stránce :) Patří také mezi jedny z prvních :) Je pesimisticky zabarvená a svým způsobem i brutální :(( V žádné z mých pohádkových knížek proto nebude....

Na jednom statku žil farmář Jakub se ženou Johannou a třemi dětmi - Julií, Rozárií a Josefem. Na statku měl farmář tři krávy, čtyři kozy, sedm ovcí a jednu slepici Emilku. A o téhle Emilce příběh je:

,, Táto! '' zavolala na farmáře nejstarší dcera Julie. ,, Naše Emilka snesla zlaté vejce.'' ,, To není možné! '' vykřikl nevěřícně farmář a zavolal proto na žemu: ,, Johanno, pojď s námi do chléva, Emilka snesla zlaté vejce. '' Jen to matka Johanna uslyšela běžela se do chléva podívat také. ,,Óóó'' žasli všichni nad zlatým vejcem.,,Budeme bohatí, postavíme si dům ve městě a ...'' V tu ránu ho žena zastavila: ,, A potom? Co když snese jen jedno zlaté vejce? Za to si nic nekoupíme. Možná tak jídlo a ne celý dům. Nezapomeň že je nás pět. A navíc, mně se do města bydlet nechce.'' ,, Johanno, měj rozum, když bude Emilka snášet jen zlatá vejce, budeme nejbohatší na celém světě.'' ,, Táto, mámo. Josefovi se udělalo zle, běžte se na něj podívat. a říkaá u toho stonání: ,, Tu slepici musíme zabít, jinak bude zle.'' řekla Rozárie, která byla celou dobu u Josefa. ,, Vidíš, '' okřikla otce matka ,, té slepice se musíme zbavit!'' Ten byl, ale tak pyšný na svou slepici a proto ji odmítl zabít. ,,Proč bych měl zabíjet svou nejlepší chloubu? Já, no vlastně my budeme bohatí. Budeme ti nejbohatší na světě.'' To už bylo na farmářku moc a šla se podívat na Josefa. Byla tam půl hodiny, a potom když už byl farmář mimo dům přišla s pláčem dolů. ,, Co se stalo? '' zeptala se se Julinka. ,, Váš bratr Josef............ , před chvílí zemřel.'' V tom si to, ale do místnosti namířil i farmář a ten se hned vyptával: ,, Přišel jsem o něco?'' Bylo mu však divné, že mu nikdo neodpovídá, a tak se zeptal jinak : ,,Co se tady stalo?'' ,, Josef umřel, a to jenom kvůli té slepici. '' rozkřikla se na otce Rozárie. ,, Ale, má Emilka je nejlepší a je naším..... ,, Buťe všichni zticha.'' rozkřikla se matka ,, Zemřel jediný chlapec u nás v rodině a vy se tu hádáte o jedné slepici. Róza má ale pravdu! Ta slepice nám přinese záhubu všem. Zbav se jí! '' ,, Emilka bude žít. Je naše bohatství a naše pýcha. '' řekl farmář. ,, Myslíš ty vůbec na někoho jiného než na sebe? Samozřejmě, že ne. Od té doby co máme Emilku, myslíš jen na peníze a bohatství.
Čas ubíhal jako voda.
Jednoho dne v červenci se na farmě narodily další dvě děti- chlapec Jan a holčička Anna, přestože byly obě děti zdravé, myslela si matka, že se něco stane. ,, Toto je nejlepší den v mém životě.'' řekl Johanně muž. V tu chvíli si ale vzpomněl na Emilku a opravil se: ,,Tedy, vlastně druhý nejlepší den v mém životě.'' ,, Samozřejmě, od té doby co máme Emilku myslíš jen na bohatství. Ani po smrti Josefa si na bohatství nepřestal myslet ani po narození dětí Anny a Jana si na na něj nepřestal myslet'' okřikla farmáře žena. O dva dny později se opět začaly dít podivné věci, ale tentokrát s dobytkem. Odpoledne se přiřítila 12tiletá Rozárka a řekla otci: ,, Otče, v chlévě nezbylo nic živého. Není to to varování jak to říkal Josef než umřel, že se stane něco strašného?''
,, Ale Emilka je naše všechno a mimochodem odstěhujeme se do města. O tom dobytku vím, sám se ho pobil.'' pravil farmář. ,, Ale Emílii si nechal živou že? '' zeptala se 14tiletá Julie, která přišla během otcova proslovu do světnice. ,, Už si Emilky nevšímejte, buďte rádi, že se odstěhujeme do nového a většího domu.'' ,, Já nikam neodejdu! Žiji tady dvacet let teď se mám stěhovat?'' ,, Myslíš správně Johanno, půjdete s semnou, jinak tenhle dům zapálím! '' To už se farmářova žena opravdu lekla a raději přikývla na to, že se odstěhují všichni. Na druhý den už žili v novém domě ve městě. Vše by bylo dobré, kdyby nezačal stonat Jan. Byl malinký a po třech dnech v novém domě zemřel. ,, Druhý syn co zemřel a my tu slepici ještě máme.'' stěžovala si farmářka a věděla proč. Za dva měsíce když byli všichni mimo město, dostalo se do města pět skupinek banditů a město vyplenily. Když se všichni měšťané vrátili do města a uviděli tu spoušť, řekla farmářka:,, To máš za tu tvoji pýchu! Já ti říkala, že je Emílie naše záhuba. '' ,, Máš pravdu Johanno. '' řekl farmář, který uznal, že je Emilka divné zvíře. Přesně ten den, v deset hodin večer farmář Emilku zabil. Po smrti Emílie pomohla ostatním rodinám najít nové domovi a sama se odstěhovala do starého domu, kde žili šťastně až do smrti.